Milé spolupracovnice, milí spolupracovníci, milí členové Alpenvereinu,
již tři týdny se musíme všichni každý den, profesně i soukromě, vyrovnávat s mimořádnou a od 2. světové války nepředstavitelnou situací. Máme oprávněné obavy o zdraví, o fungování našeho zdravotního systému a také z toho, co bude po této krizi. Jak se s touto situací vyrovná náš vysoce komplexní, globalizovaný, a jak nyní vidíme, tak trochu na hliněných nohách stojící hospodářský systém. Máme obavy z toho, jak bude tento systém reagovat na tuto globální recesi. Přes noc jsme tváří v tvář konfrontováni s hlubokými zásahy do našich základních práv a do osobní svobody.
To může být děsivé, ale podívám-li se na náš svaz a na mnohé naše členy, kteří pro něj pracují dobrovolně nebo na plný úvazek, je to pro mne pohled pozitivní a plný naděje. Nikde nevidím odevzdanost nebo zoufalství. Naopak, cítím starost o náš svaz a o jeho myšlenky i ideály, kvůli kterým byl založen. Cítím zájem o práci a to nejen v jednotlivých sekcích, ale i u nás v centrále Alpenvereinu. U všech vnímám disciplinovanost při dodržování doporučení „nenavštěvovat hory“- nemít možnost navštěvovat své oblíbené hory je pro všechny milovníky hor a všechny alpinisty ten nejhorší trest. A zvláště v tomto období, kdy je vzduch velmi málo znečištěn, nebe stále blankytně modré a viditelnost neuvěřitelná.
Skoro se zdá, že klub zažil velký náraz. A proto stejně jako ostatní lidé vnímáme, že výzvy, které nás čekají, budou velké. Musíme myslet na budoucnost a být zodpovědní za své děti.
Tato krize nám dává příležitost provést i určitá přehodnocení. Dává nám možnost přehodnotit a měnit náš přístup ke všemu a tedy i k přírodě. Pojďme pracovat na uzdravení klimatu a vraťme se současně k ekonomice, ve které budou člověk a hodnoty, které vytvořil, opět v centru dění. Co bylo v poslední době obtížné a bylo bez alternativ, se může stát skutečností. To „Malé“ se pak stane „Velkým“ a „Velké“ se může stát „Malým“. Střecha nad hlavou, jídlo na stole a volnost pohybu pod jasnou oblohou získá na důležitosti. Každodenními hrdiny se dnes stávají jindy opomíjené obsluhy pokladen v supermarketech, zahraniční sestry nebo společnosti zabývající se likvidací odpadu.
My členové Alpenvereinu, kteří jsme se vždy starali o návštěvníky hor a kteří jsme prosazovali stejná práva pro každého návštěvníka hor, vidíme vše docela zřetelně. Po zrušení počátečních omezení můžeme být opět významným sociálním pojítkem ve společnosti, která před krizí tak trochu trpěla osamělostí a v těchto dnech jí trpí ještě více. I nadále budeme mít tu čest doprovázet zájemce na jejich výstupech a túrách, být při jejich setkáních s horskou přírodou, určovat rámec těchto setkání a umožnit jim překonávat nebezpečí a rizika. I rizika jsou součástí komplexního poznávání a získávání zkušeností. Budeme při předávání získaných zkušeností, i u předávání radosti i pocitu vzájemného štěstí. O tyto vjemy a pravdy, které platí více než 150 let, bude větší poptávka než kdy jindy.
Mám důvěru ve Vaše dovednosti, ve Váš smysl pro zodpovědnost, ve Vaši vášeň a ve Vaše nasazení. Jsem přesvědčen, že hluboké údolí, které před námi leží a o kterém jsem se v souvislosti s krizí zmínil, spolu s úspěchem projdeme. I když nás při tom někdy budou doprovázet pot a slzy. Jsem přesvědčen, že z tohoto údolí opět vystoupáme do výšek, možná se dokonce budeme dívat z vyšších výšek, než tomu bylo předtím. Jsem přesvědčen, že Alpenverein přispěje svým dílem k novému a udržitelnějšímu světu. A že tento náš díl nebude bezvýznamný!
Hluboce a upřímně děkuji Vám všem za účast při nadcházejících změnách, které nás učiní šťastnými i hrdými současně. Dovolte, abych dnes v těchto okamžicích připomenul i naše předchůdce, kteří naše hnutí založili před více než 150 lety.
Všem Vám přeji vše nejlepší a klidné a nadějné Velikonoce.
Robert Renzler
generální sekretář ÖAV