Vysokohorské túry jako dřív?
Zdroj: Bergauf 2/2023
Text a foto: Gerhard Mössmer, překlad: Kateřina Sitařová
Horká, suchá léta a Jadran teplý jako vana. To, co je pro dovolenou u moře „značka ideál“, se může ve vysokohorském prostředí stát rychle noční můrou.
I dříve přicházely vlny veder a dlouhá období sucha. A stále ještě existují dny, kdy je –20 °C a člověk má pocit, že se ocitl někde na Sibiři. To, že se Země pozvolna ohřívá a více pociťujeme důsledky klimatických změn, zejména v horách, je ovšem fakt, nikoliv fake.
Ještě máme před očima obrovské masy uvolněného ledu, které se zřítily na Marmoladě, nebo pád bivakovací chatky v masivu Mont Blanc. Tam vloni v létě z bezpečnostních důvodů uzavřeli chatu Refuge de Goûter a feráta Randkluft na Dachsteinu se stala schůdnou jen pro zkušené alpinisty s příslušným vybavením. Do tohoto obrazu bohužel zapadá nejnovější zpráva o chatě Tuoi pod malým Piz Buinem na švýcarské straně, jejíž provoz byl ukončen kvůli hrozícímu sesuvu skal.
Vedle informací, které se na nás valí v důsledku proměn klimatu, se nealpinistům mohou zdát tyto problémy „z luxusu“ vpravdě nicotné. Pro ty, kteří rádi chodí po horách, jsou ale rostoucí rizika v (dosud) zaledněných oblastech dramatická. Jako milovníci horských sportů máme řadu možností, jak přispět ke zpomalení trendu ohřívání zeměkoule. Jejich výčet by však výrazně přesáhl rozsah tohoto článku. Proto se zaměříme „pouze“ na to, jak se vysokohorské aktivity mění, jak bychom měli na probíhající změny reagovat před túrou a během ní. Důvod je zásadní – být lépe připraveni, abychom se své vášni mohli nadále věnovat bez podstupování zbytečného riskování. Podle osvědčené matice 3 x 3, což znamená „terén – podmínky – člověk“, se podrobně podíváme na tyto tři klíčové faktory.
Výstup na Großglockner po normálce je dnes v důsledku odtátí firnové/zaledněné pasáže zvané Eisleitel náročnější. Horští vůdci na tuto okolnost zareagovali tak, že už vodí jen dva klienty
Terén
V čase klimatických změn bohužel neplatí hesla jako „hory tu budou vždycky“ a „terén se moc nemění“. Nulová izoterma se posunuje stále výše, permafrost ve vysokých polohách taje. Důsledkem jsou padající kameny a skalní sesuvy. Musí se, někdy i narychlo, uzavírat cesty, nebo je nutné vést je jinudy.
Ledovce tají, takže je přístup k nim čím dál obtížnější. Ztěžují jej nebo úplně znemožňují suť, bahno a ledovcová jezera. Například pro výstup k ledovci Hofmannskees na korutanské straně pod Großglocknerem vřele doporučujeme přibalit do batohu nafukovací člun. Nebo lépe a vážněji: vydejte se raději po trase prvovýstupu přes Salmhütte. Stejně tak jsou dnes téměř neschůdné přechody přes ledovou plochu, které ještě před pár lety nebyly problém.
Na frekventovaných trasách, jako například z chaty Breslauer Hütte přes Mitterkarjoch na Wildspitze, bylo nutné zareagovat vybudováním feráty. Při některých přechodech se už musí dokonce slaňovat. Proto již nezískáváme informace jako dřív jen z tištěných bedekrů či papírových map, ale také z internetových portálů. K takovým patří např. alpenvereinaktiv.com, nebo doporučujeme zavolat přímo na chatu, kam se chcete vydat.
Eisleitl, česky „ledový svah“ na Großglockneru v roce 2005 s autorem článku
Eisleitl dnes – pojmenování již neodpovídá skutečnosti
Podmínky
Výrazně dramatičtěji, než terén se mění podmínky. Na vysokohorských túrách se nám stávají trvalými průvodci padající kameny a kusy ledu. S tím souvisí i roční období, kdy můžeme podnikat výstupy, zejména ty náročné. Dříve byla zimní výprava severní stěnou Eigeru něčím výjimečným, dnes však takový počin kvůli nebezpečí uvolněných balvanů jindy ani není možný. V současnosti je většina kombinovaných cest – pokud vůbec ještě existují – schůdná v podstatě jen od konce podzimu do jara. Navíc je třeba přesně plánovat denní dobu uskutečnění túry a přitom mít na paměti, kudy probíhá nulová izoterma. Osvědčené přísloví „ranní ptáče dál doskáče“ je pravdivější než kdykoliv předtím. Pokud už v noci nemrzne, časnější zahájení výstupu nepomůže. Koryta ledovcových potoků budou plná 24 hodin denně a bez umělých lávek je nebudeme schopni překonat. Mosty nad trhlinami nás neudrží, sněhem se půjde špatně, bude to klouzat, nebo se budeme brodit bažinami. Teplé zimy a horká léta ledovcům nesvědčí: znamenají větší nebezpečí pádu do ledovcové trhliny, a to díky nízké sněhové pokrývce právě i v zimním období. Daleko obtížnější či dokonce úplně nemožné se stává překonávání okrajových trhlin. Tyto oblasti se mění rychleji než dřív, takže důrazně nedoporučujeme sledovat na ledovci nebo v ledovcovém předpolí slepě pouze GPX-trasu (ač celkem novou).
V budoucnu nás budou vedra ve vysokých horách trápit více a více
Lidský faktor
Proměnily se nejen hory, ale i výzbroj, kterou si na túry bereme. Jestliže byla helma proti padajícímu kamení dříve terčem posměchu, dnes se stala téměř standardem. Kvůli novým zajištěným cestám je ferátový set navíc prakticky povinný. Na některých přechodech, které kdysi pokrýval ledovec, se musí slaňovat. Nezbytný je i patřičný materiál (slaňovací pomůcky) a především zkušenost s touto disciplínou. Při překonávání okrajových trhlin a čím dál strmějších čel ledovcových stupňů je vhodné mít i druhý cepín. Náš pohyb musí být velmi opatrný, aby se ze srázů neuvolňovaly balvany. Nezbytností je znalost techniky lezení „po příkrých hromadách suti“. Jako názorný příklad lze uvést tzv. Eisleitel (Ledový svah), což je pasáž při výstupu na Großglockner po normálce od chaty Erz-Herzog Johann Hütte, která bývala pokrytá ledem a firnem. Nejspíše jí ale tohle pojmenování už dlouho nezůstane. Principiálně platí, že se musíme vyhýbat úsekům, kde může padat kamení, nebo se od nich držet co nejdále, příp. je při traverzech překonávat co možná nejrychleji.
Neměli bychom ale zapomínat ani na stále žhavější léta. Značné teploty i ve vysokých nadmořských výškách a také intenzivní sluneční záření jsou spolu s náročným suťovitým terénem velkou výzvou pro náš organismus. Pokud jsme předtím utíkali před horkými dny do hor, dnes je třeba mít se na pozoru před vedrem i v těchto končinách.
Skalní sesuvy jsou důsledkem tání a rozpouštění permafrostu. Na vysokohorských túrách se často ocitáme před novými skutečnostmi a výzvami!
Shrnutí a nové momenty
Bezesporu budeme ve vysokohorských oblastech i nadále prožívat nádherné okamžiky. Musíme si však být vědomi nárůstu objektivního nebezpečí a smířit se se skutečností, že některé túry jsou nyní obtížnější. Platí rovněž, že je lze absolvovat v relativně malém časovém období a některé za přijatelného rizika již realizovatelné nejsou. Při plánovaní bychom měli věnovat větší pozornost probíhajícím klimatickým změnám a z tohoto hlediska také intenzivněji promýšlet klíčové body – terén, podmínky a lidský faktor. V rámci přípravy jednotlivých výstupů či jakýchkoliv dalších aktivit je nezbytné získat ty správné informace. A jejich zdrojem již nemohou být pouze tištěné průvodce a mapy (což ale neznamená, že je nepotřebujeme vůbec). Hory, a zejména ledovce a jejich předpolí, se prostě v dnešní době mění až příliš rychle.
Slaňování v severní stěně vrcholu Großer Geiger ve skupine Venedigeru. Dříve bezproblémová túra
Severní stěna Großer Geigeru dnes - příhorní trhlina je při současných túrách velkou výzvou
Na túrách v horách se díky odtávání ledovců velmi často ocitáme ve vzdušných lezeckých pasážích