Téměř přesně před rokem, dne 11. prosince 2019 (tento den je celosvětově vyhlášen jako Mezinárodní den hor), bylo při shromáždění UNESCO v hlavním městě jihoamerické Kolumbie Bogotě, rozhodnuto zahrnout alpinismus do reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva. Společný návrh, aby byl alpinismus zařazen do listiny nehmotného kulturního dědictví, podaly Francie, Itálie a Švýcarsko. Krátkou informaci o této docela významné události jsme přinesli v prosinci 2019. Po roce si rozhodnutí UNESCO připomeňme v širších souvislostech.
Na první pohled zařazení alpinismu na seznam UNESCO vypadá možná zvláštně, protože zmíněný seznam obsahuje především vzácné a chráněné tradice a zvyky. UNESCO definuje alpinismus jako „umění vystupovat a lézt na vrchol a skalní stěny v horách a to ve všech ročních obdobích a po pevném nebo zledovatělém terénu“. Kromě nezbytných technických a intelektuálních dovedností je zdůrazněna kulturnost alpinismu, jeho etické a estetické hodnoty, historie a tradice toho, že tento druh dědictví vznikl v Alpách. Je přitom připomenuto nasazení a závazek každého alpinisty, princip lanového týmu jako symbol týmového ducha, principy vzájemnosti, podpory, sounáležitosti a osobní odpovědnosti. Není přitom zapomenuto ani na hospodárné využívání zdrojů, důležitost uchovávání přírody a hor v původní podobě a nezanechávání v horách žádných stop. Patří sem i správné posuzování rizik při jakémkoliv pohybu v horách a povinnost vzájemné pomoci a záchrany.
Mnozí zástupci UNESCO přitom dnes, po roce od zařazení alpinismu do uvedeného seznamu, ale důrazně připomínají, že alpinismus se stal součástí široké nabídky turistických komerčních aktivit. Argumentují přitom, že cílem nesmí být zpřístupnění každého koutu Alp pro turistiku a horské sporty a jeho široké turistické a komerční využívání. Udržitelnost alpinismu a outdoorových sportů a zachování životního prostředí a ochrany přírody by měla být důležitým momentem při přípravě další projektů směřujících k naplnění všech uvedených principů a myšlenek.
Proto se např. tři největší alpské svazy DAV, ÖAV a AVS domlouvají na koordinovaných krocích při společném postupu proti rozšiřování systému lanovek v ledovcových oblastech Ötztálských nebo Pitztálských Alp. Podobná velmi přísná kritéria vyhlásil švýcarský alpský klub SAC pro rekonstrukci, rozšiřování a výstavbu chat v Západních Alpách. Při výstavbě horských chat ve Švýcarsku je kladen velký důraz na využívání sluneční energie a na kompletní reverzibilní provoz, který zajišťuje ochranu a původnost horského a vysokohorského prostředí. Takovýchto příkladů by se dalo uvádět velké množství.
Horace-Bénédict de Saussure, švýcarský přírodovědec a horolezec - v roce 1760 poprvé navštívil Chamonix a od té doby zaměřil své úsilí na Mont Blanc, vypsal odměnu pro výstup jeho vrchol. První stáli na vrcholu Jacques Balmat a Michel Paccard v roce 1786.
Sir Edmund Hilary (vlevo) byl první na vrcholu Mount Everestu – bylo to 23. května 1953
Zermatt – Muzeum Matterhornu. Vše o prvním výstupu na Matterhorn v roce 1865 i o rozvoji Zermattu.
Text: LJ
Foto: archiv lidé&HORY